Komparace nového konsensu jako teoretického rámce cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií

Jan Korda

staženo z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=721
Politická ekonomie 1/2010

Poznámky:
Článek je zaměřen na provedení komparace nového konsensu a cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií.Zaujaly mě použité modely, a to třírovnicový model skládající se z:

• agregátní poptávky
• krátkodobé Phillipsovy křivky
• reakční funkce centrální banky

Přestože se jedná o téma, které nesouvisí s mou disertační práci, líbí se mi zpracování článku.

Článek - úvod:

 

V posledních letech došlo k určité konvergenci v provádění měnové politiky, řada

centrálních bank přešla k režimu cílování infl ace a víceméně tak opustila kategorie

nabídka peněz a poptávka po penězích.1 V teoretické rovině vznikl v rámci nové

keynesovské ekonomie tzv. nový konsensus,2 který lze chápat jako teoretické zarámování

současné měnové politiky, jež pracuje v režimu cílování infl ace, a který vznikl

zřejmě také díky skutečnosti, že monetární ekonomie byla vzdálena měnově politické

praxi centrálních bank. V rámci makroekonomické stabilizace se měnová politika dostala

do popředí oproti politice fi skální. Nový konsensus v oblasti měnové teorie a politiky

jako jedna z hlavních oblastí výzkumu na tomto poli (Mankiw, 2003) vzbudil také zájem

mnoha postkeynesovských ekonomů o tento moderní směr teorie měnové politiky.

Možným důvodem je, že v současnosti není splněn učebnicový předpoklad exogenní

nabídky peněz.3 V posledních několika letech se začaly ze strany postkeynesovců objevovat i články věnující se přímo novému konsensu a cílování infl ace jako režimu

měnové politiky teoreticky spadajícího do nového konsensu.

Cílem této stati je provést komparaci nového konsensu a cílování infl ace s postkeynesovskou

ekonomií. Pokud je autorovi známo, v české literatuře obdobný článek

neexistuje. Problému se dotkla jen Koderová (1999). Soudí se, že nový konsensus

odráží především poslední teorii nové keynesovské ekonomie (viz např. Koderová,

Sojka, Havel, 2008). Ale např. Revenda et al. (2005) při výkladu jednoduchého modelu

cílování infl ace píší, že „[…] odráží ekonomické myšlení postkeynesiánců a nových

keynesiánců a je založen na absolutní endogenitě měnové báze a peněz (resp. tyto

veličiny v modelu nevystupují) […]“ (Revenda et al., 2005, s. 475) a dále (tamtéž,

s. 483) označují charakter takových modelů za postkeynesiánský. Podobně Mandel

a Tomšík (2008) uvádějí, že „[m]akroekonomické simulační modely využívané při

dnešní měnové politice, pro kterou se vžil název cílování infl ace, vycházejí z chybné

postkeynesovské doktríny (tzv. horizontalistů) o absolutní endogenitě peněz ve středním

i v dlouhém období. […] Vlastní model cílování infl ace je pak založen zejména

na učení ‚nových keynesovců‛, kteří rovněž nepovažují infl aci za primárně peněžní jev.“

(Mandel, Tomšík, 2008, s. 55). Odpověď na otázku, která je naznačena již názvem této

stati, sice do jaké míry je oprávněné do uvedených citátů zahrnovat postkeynesovské

autory a do jaké míry je oprávněné označit modely cílování infl ace za modely postkeynesovského

charakteru, se pokouší přinést tento článek. Jinak řečeno jde o to, zda je

nový konsensus konsistentní s postkeynesovskou ekonomií a speciálně s jedním z jejích

ústředních prvků, tj. teorií endogenních peněz. To by totiž mohl být první dojem.

Naznačenému cíli odpovídá i další členění textu. Ve druhé části je stručně charakterizován

nový konsensus.4 Vlastní komparace ukazuje styčné body a odlišnosti, které

jsou předmětem dalších dvou částí.5 Závěr shrnuje a syntetizuje základní výsledky.

Konkurënceschopnost regionů a možnost jejího hodnocení

KONKURENCESCHOPNOST REGIONÙ A MOŽNOSTI JEJÍHO

HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brnohttp://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

Po vstupu ČR do EU se v rámci veřejných politik dostává do popředí regionální politika,

která je obecně vnímána v kontextu využívání fondů Evropské unie. Jejími tradičními cíly je snížování rozdílů mezi regiony a dále podpora konkurenceschopnosti a Evropská územní spolupráce. Tento vývoj je typický pro regionální politiku EU v období od 2007 do 2013.

Přestože se jeedná o starší příspěvek, dá se sám o sobě porovnávat se současným vývojem, respektive s tím co plánováno bylo a jak je tomu ve skutečnosti.

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=831

MANDATORNÍ VÝDAJE A FLEXIBILITA FISKÁLNÍ POLITIKY V ČR

MANDATORY EXPENDITURE AND THE FLEXIBILITY OF FISCAL POLICY IN THE CZECH REPUBLIC

Vojtěch Roženský

rozvinutých ekonomikách je využití v

ětšiny rozpočtových příjmů obvykle determinováno

p

ředem formou mandatorních výdajů. Vlády tak mohou realizovat své

hospodá

řsko-politické záměry pouze s omezeným množstvím prostředků. Mandatorní

výdaje sice nejsou nezm

ěnitelné, ale jejich omezení je spojeno se složitým a zdlouhavým

legislativním procesem. Protože se jedná o výdaje p

ředurčené zákonem nebo jinou

závaznou právní normou, musí být realizovány automaticky, tzn. k jejich omezení je

t

řeba aktivně provést nějakou legislativní změnu. Tyto zásahy jsou navíc politicky

t

ěžko průchodné. Zejména sociální výdaje je velmi obtížné omezit nebo zrušit, a to

i v p

řípadě, že jejich původní účel je dávno přežitý. Skupiny, které z nich profi tují,

v

ětšinou mají dostatečnou sílu na to, aby tyto výdaje zůstaly zachovány. Díky pravidelným

valorizacím sociálních dávek a rozši

řování počtu příjemců podíl mandatorních

výdaj

ů na celkových výdajích v čase roste.

Rostoucí podíl mandatorních výdaj

ů způsobuje problém, který je v ekonomické

teorii známý jako ztráta

fi skální demokracie. Každá nová generace politiků má pro

svoji aktivní

fi skální politiku k dispozici stále menší část rozpočtu, protože rozhodnutí

ohledn

ě směřování většiny výdajů za ni byla učiněna v minulosti jejími předchůdci.

D

ůsledkem ztráty faktické kontroly demokraticky zvolených zástupců nad rozpočtovými

výdaji je nedostate

čně fl exibilní fi skální politika, čímž rozumíme, že má

omezenou využitelnost pro

řešení aktuálních sociálních a ekonomických problémů

a ke stabilizaci ekonomiky.

Problematika

fi skální demokracie a fl exibility fi skální politiky byla už mnohokrát

rozpracována teoreticky, ale rozsáhlejší empirická analýza dosud chybí. Po

čátkem

roku 2010 vydal E. Steuerle studii, v níž jako m

ěřítko fl exibility fi skální politiky

navrhl velmi jednoduchý index

fi skální demokracie, který zkonstruoval společně s T.

Roeperem, a sestavil

časovou řadu pro USA od roku 1970. Ukázal, že fl exibilita fi skální

politiky dlouhodob

ě klesá a v roce 2009 se v důsledku poslední hospodářské krize USA

dostaly do situace, kdy mandatorní výdaje z federálního rozpo

čtu převýšily celkové

p

říjmy. Znamená to, že o využití každého dolaru daňových příjmů bylo rozhodnuto

p

ředem a jakékoliv další výdaje bylo možné realizovat pouze pomocí defi citu. Později

v roce 2010 vyšla studie W. Streecka a D. Mertense, obsahující upravenou verzi indexu

fi skální demokracie pro podmínky Německa a také srovnání, z něhož vyplývá, že fl exibilita

fi

skální politiky je zde ještě nižší než ve Spojených státech.

Cílem tohoto p

říspěvku je sestavit časovou řadu Steuerle-Roeperova indexu fiskální demokracie pro Českou republiku za období 1995–2009, porovnat flexibilitufiskální politiky s Německem a USA, a pomocí vícenásobné i panelové regrese identifikovat hlavní determinanty indexu fiskální demokracie.Pro mou disertační práci jsou užitečné zde použité metody.

http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál, Dostupné z: http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál sám o sobě zahrnuje vědomosti, znalosti a jiné dovednosti jedince. Jedná se tedy o výsledek vzdělávání daného jedince.

Střední délka doby vzdělávání se tedy pohybuje v rozmezí od 16 do 20 let. Vyspělé státy ji mají výrazně delší než státy rozvojové. Zdaněním fyzického kapitálu poklesne tedy i úroveň vzdělání a rovněž tak úroveň ekonomická.

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE

http://www.opf.slu.cz/aak/2011/04/pavlikova.pdf

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE
Monika Pavlíková

Abstrakt Článek se zabývá vývojem daňového systému a daňového mixu v České republice. Nejprve poukazuje na výrazný vliv těchto obecně známých pojmů na ekonomickou realitu. A to v té míře, že daňový systém ovlivňuje negativní jevy ve společnosti, dále také podněcuje ekonomický růst při dobře zvolené daňové politice. Následně tento článek dává historický nástin daňových reforem, které byly provedeny na území našeho státu. A také vývoj daňového mixu, tedy jednotlivé daně a kvazidaně, jak se vyvíjely v průběhu času a jaký měly dopad na naši společnost.

Tentp článek je zajímavý především z pohledu vývoje daňového systému v České republice. Zabývá se i částečně otázkou nastavení daňové politiky. Objevují se zde i důležité zdroje a odkazy na ně, především pak ze stránek ministerstva.

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brno¨
Příspěvek se zabývá metodikou měření konkurenceschopnosti a cílem je vyhodnocení komkurenceschopnosti jednotlivých regionů.
Autor identifikuje faktory mající vliv na konkurenceschopnost a dělí je do několika základních skupin (Tabulka 1).

Následně provádí vyhodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých faktorů. Dochází dále k závěru, že rozvoj jednotlivých krajů je dán především atraktivitou daného kraje, je tedy závislý na preferencích poptávajících subjektů.

Prováděno je také hodnocení poziční, zkoumána je míra nezaměstnanosti a také zastoupení ekonomicky citlivých průmyslových odvětví.
Na závěr je provedeno zhodnocení a rozdělení krajů na skupiny podle získaných výsledků, a to na:

A - regiony s vynikající konkurenční pozicí
B - regiony s příznivou konkurenční pozicí

C - regiony s méně příznivou konkurenční pozicí 

K PROBLEMATICE KONKURENCESCHOPNOSTI CESKÝCH

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=692

K PROBLEMATICE KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÝCH PODNIKÙ V PROSTŘEDÍ TURBULENCE

Jan Truneček, Vysoká škola ekonomická v Praze
Cílem stati je porovnat vzájemnou míru konkurenceschopnosti jedné země vůči ostatním. Na konkurenceschopnost je nahlíženo ze dvou pohledů:
ex ante a ex post.
Analýza zde ukázala významný rozpor mezi představami vrcholových pracovníků a fungováním SŘO. Výsledkem analýzy bylo, že převládá především klasický přístup k řízení, a to centralizovaný, dále převládá řízení pomocí finančních ukazatelů.
Zajímavé je, že převládá požadavek na přísnější řízení a uplatňování vertikální komunikace.

EVROPSKÁ FISKÁLNÍ PRAVIDLA A JEJICH ÚČINNOST: PRVNÍCH 15 LET

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=719


EVROPSKÁ FISKÁLNÍ PRAVIDLA A JEJICH ÚČINNOST: PRVNÍCH 15 LET
David Prušvic, Ministerstvo financí ČR
 Článek se zabývá fiskální politikou a dluhovým financováním. Autor zde ukazuje nástroje fiskální politiky a diskutuje jejich účinnost. Zabývá se rovněž společnou měnovou politikou a ověřuje skutečný dopad evropských fiskálních pravidel. Pracuje při tom s regresními rovnicemi.


Na závěr autor dospívá k těmto výsledkům:
Veřejné rozpočty EU mají společná fiskální pravidla a k tomu, aby mohly státy vstoupit do eurozóny, je třeba, aby splnily maastrichtská kritéria. Článek se zabýval především následnou analýzou účinnosti krátkodobých deficitních opatření a poukazuje na jejich významnou roli v rámci konsolidace veřejných rozpočtů. Získané závěry mohly být ale zkresleny spolupůsobením pravidel Paktu stability a růstu a Maastrichtské smlouvy.

http://www.vse.cz/polek/646

Ekonomický růst v České republice a nových členských zemích Evropské unie v období 1995-2006

Mojmír Hájek, Centrum ekonomických studií, Vysoká škola ekonomie

a managementu, Praha

Článek se zabývá analýzou ekonomického růstu v České republiky, zahrnuje do ní celkem devět odvětví:

1) zemědělství

2)průmysl dobývání

3) zpracovatelský průmysl

4) energetický průmysl

5) stavebnictví,

6) obchod,

7) doprava a spoje,

8) finanční zprostředkování a služby pro podniky

9)veřejné a sociální služby

Autor provádí srovnávací analýzu faktorů růstu v rámci nových členských států EU-10 (Jedná se o Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Slovensko,Slovinsko, tři pobaltské republiky, tj. Estonsko, Litvu a Lotyšsko, a o Bulharsko a Rumunsko.)

Daně v kostce

Změny ve zdanění příjmů a majetku.

Změny týkající se oblasti spotřebních daní

Změny ve zdanění příjmů.

Paušální výdaje.

Odstranění regresivity.

Omezení příjmů pracujících důchodců.

Změny v majetkových daních.

Daň z přidané hodnoty.

Změny ve zdanění příjmů a majetku

Změny týkající se oblasti spotřebních daní

Změny ve zdanění příjmů

-          Změny v paušálních výdajích

-          Odstranění degresivity u daně z příjmů fyzických osob

-          Omezení příjmů pracujících důchodců

-          Růst daňových výnosů daňových nerezidentů

Paušální výdaje

Zavedení absolutního limitu:

o   Příjmy z nezávislého povolání – 40%

o   Příjmy z pronájmu obchodního majetku – 30%

o   U živnostníků a zemědělců nedošlo ke změnám

Daň z příjmů fyzických osob

-          Zákaz uplatňování některých slev (sleva na manželku a daňové zvýhodnění na dítě)

o   Dílčí daňový základ, ve kterém poplatník uplatňuje paušální výdaje (paragrafy 7 a 9), jsou vyšší než 50% celkového základu daně

Odstranění agresivity

-          Solidární zvýšení daně od roku 2013 – součet hrubých příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků mínus sociální pojistné hrazené zaměstnavatelem plus dílčí daňový základ příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti > 48 násobek průměrné mzdy

-          vyšší maximální vyměřovací základ u VZP platí od roku 2013 do 2015

Omezení příjmů pracujících důchodců

-          zákaz uplatnění základní slevy pro poplatníka pobírající důchod k 1. 1. Zdaňovacího období

Změny v majetkových daních

Zvýšení daně z převodu nemovitostí ze 3% na 4%

Daň z přidané hodnoty

Novela zákona 500/2012 – ÚSPORNÝ PROTISCHODKOVÝ BALÍČEK

-          změny sazeb

-          změny příloh zákona o DPH

sazby DPH

15%, 21%

-          plnění na přelomu roku při přijímání záloh – Vracení se provádí ve staré sazbě, doplácí se v nové sazbě

přeskupení příloh

-          dětské pleny jsou v základní sazbě

-          změna definice zdravotnických pomůcek

opomenutá registrace a reverse charge

-          od 2. Měsíce se musíme registrovat, a pokud se nezaregistrujeme, jsme jako registrovaní bráni – vyměření sankcí dle daňového řádu

místo plnění u nájmu dopravních prostředků

-          daň je odvedena tam, kde je místo plnění

-          při dlouhodobém nájmu osobě nepovinné k dani – daň se odvede v místě/sídle pobytu dané osoby

-          „sídlo“ – rozhodné je místo vedení, pokud takové místo není, je to místo pobytu

Provozovna

$4/odst. 1, písmeno k – provozovna poskytovatele

$9/odst. 1 – provozova příjemce plnění – plnění přijme plátce nebo jeho provozovna – MP se řídí tím, kdo plnění přijme

Osoba neusazená v tuzemsku

OPD, která zde nemá sídlo ani místo vedení – rozšíření na všechny podnikatele na území EU

Osvobozená osoba

Zahraniční podnikatel (dosud to byl neplátce)

Identifikovaná osoba

Týká se osob, kterým nevzniká povinnost registrovat se jako plátce (lékaři, překladatelé)

-          Od letošního roku se nestanou plátcem poskytnutím služby do JČS/pořízením zboží vybraného výrobku, pouze podají daňové přiznání a souhrnné hlášení

Zálohy přijaté před DUZP

-          Všichni plátci musí odvádět DPH z přijatých záloh (úplat)

Daňové doklady

-          Zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě – „auditní stopa“

Převody nemovitostí

-          Osvobození převodu staveb, bytů a nbytových prostor – prodloužení tříleté lhůty na celých 5 let

Institut nespolehlivého plátce

-          Seznam „nespolehlivých plátců“

-          Odběratel odebírající zboží od tohoto subjektu ručí za odvedené DPH

Vrácení daně fyzické osobě ze třetí země

-          V platnost vstoupí až od dubna – týká se změny administrativní – jiné doklady

ROVNOVÁŽNOST CEN NEMOVITOSTÍ V ČESKÉ REPUBLICE

ROVNOVÁŽNOST CEN NEMOVITOSTÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Michal Hlaváček, ČNB a FSV Univerzity Karlovy v Praze; Luboš Komárek, ČNB,
VŠE v Praze a VŠB-TU Ostrava

Jedná se o příspěvek pojednávající o vývoji cen bytů v jednotlivých krajích České republiky. V tomto článku jsou použity metody regresní analýzy a ekonometrické modely. Velice zajímavá je především poslední kapitola, kde jsou výše uvedené modely zaznamenány.

http://search.vse.cz/results.aspx?domains=www.vse.cz%3Bvse.cz&q=ROVNOV%C3%81%C5%BDNOST+CEN+NEMOVITOST%C3%8D+V+%C4%8CESK%C3%89+REPUBLICE&sa=Hledej&sitesearch=vse.cz&client=pub-2813949910997978&forid=1&ie=UTF-8&oe=UTF-8&cof=GALT%3A%230066CC%3BGL%3A1%3BDIV%3A%23999999%3BVLC%3A336633%3BAH%3Acenter%3BBGC%3AFFFFFF%3BLBGC%3AFF9900%3BALC%3A0066CC%3BLC%3A0066CC%3BT%3A000000%3BGFNT%3A666666%3BGIMP%3A666666%3BFORID%3A11&hl=cs

SEDMIHRADSKÁ, Lucie. Mohou změny daně z nemovitostí zvýšit finanční

Mohou změny daně z nemovitostí zvýšit finanční stabilitu obcí v případě recese?
Lucie Sedmihradská, katedra veřejných financí, VŠE

Příspěvek pojednává o daňových příjmech obcí, konkrétně je zaměřen na to, zda obcím vlivem zavedení koeficientů vzrostly příjmy. Autorka dochází k závěru, že nárůst byl oproti očekávání nižší. Příjmy plynoucí z daně z nemovitostí oproti daňovým příjmům v roce 2009 neklesly - jedná se tedy o stabilní příjem.

V roce 2009 byl zaveden místní koeficient. Obce, které jej zavedly jsou uveřejněny na stránkách ministerstva financí (mfcr. cz).
V příspěvku jsou uvedeny tyto koeficienty, které obce mohou zavést:
- místní
- korekční
- 1,5
Míra využívání jednotlivých koeficientů roste s vlikostí obce. Malé obce více využívají koeficient 1,5, kterým zdaňují především nerezidenty. Ochota obcí zavádět koeficienty je nízká.


http://search.vse.cz/results.aspx?domains=www.vse.cz%3Bvse.cz&q=m%C3%ADstn%C3%AD+koeficienty+Sedmihradsk%C3%A1&sa=Hledej&sitesearch=vse.cz&client=pub-2813949910997978&forid=1&ie=UTF-8&oe=UTF-8&cof=GALT%3A%230066CC%3BGL%3A1%3BDIV%3A%23999999%3BVLC%3A336633%3BAH%3Acenter%3BBGC%3AFFFFFF%3BLBGC%3AFF9900%3BALC%3A0066CC%3BLC%3A0066CC%3BT%3A000000%3BGFNT%3A666666%3BGIMP%3A666666%3BFORID%3A11&hl=cs

Reforma sazeb daně z přidané hodnoty v České republice

http://cfuc.vse.cz/media/2012/cfuc_2012-1_082-091.pdf


Reforma sazeb daně z přidané hodnoty v České republice

Ondřej Bayer


Ohledně podoby změn daňového systému bývají sváděny poměrně nekompromisní
politické bitvy. Tyto změny bývají diskutovány v mediích a probírány širokou veřejností,
protože zásadní změny daňového systému se již přímo  či nepřímo dotknou každého  člena
společnosti. V souvislosti se současným ekonomickým vývojem ve světě a hlavně v oblasti
zadlužení jednotlivých ekonomik, se mnoho států uchyluje ke snížení státního dluhu pomocí
příjmové stránky státního rozpočtu, která je tvořena převážně daňovými příjmy.
Daňové reformy mají většinou za cíl naplnění a/nebo zlepšení jedné ze  čtyř základních
funkcí daní. V současnosti se jako nejdůležitější jeví fiskální funkce daní. Bohužel daně by za
ideálních podmínek měly mít i vysoký podíl funkce redistribuční a alokační, kdy se
předpokládá, že stát je schopen alokovat zdroje efektivněji než trh, případně dokáže napravit
tržní selhání.
Redistribuční funkce je zásadní z pohledu sociálního, kdy má za cíl převést určitou část
bohatství od nejbohatších k nejchudším, a tím udržovat sociální spravedlnost ve společnosti.
Podle daňové teorie existují dva druhy spravedlnosti. Horizontální spravedlnost nastává,
pokud jsou dva subjekty se stejným příjmem daněny totožně. Vertikální spravedlnost
předpokládá solidaritu bohatších jedinců s chudšími, kdy by bohatší subjekty měly být daněny
více.
Ideální daňová reforma by měla posilovat všechny funkce daní, protože všechny jsou
stejně důležité. Při vytváření reforem „ad hoc“, kdy je vláda nucena reagovat na nezvyklou
situaci, může dojít k upřednostnění jedné funkce, většinou fiskální, na úkor ostatních.
Komplexní daňový systém poskytuje nepřeberné množství možností, jak udělat „ideální“
reformu.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat možné dopady zamýšlené úpravy daně z přidané
hodnoty (DPH) v České republice na jednotlivé poplatníky.  
První  část je věnována DPH z pohledu nástroje státní správy, kdy jsou diskutovány
výhody i nevýhody této daně z pohledu konstrukce i možností predikce budoucích daňových
výnosů.
Druhá  část popisuje určitá specifika DPH v České republice z pohledu poplatníka a
popisuje plánované změny týkající se postupného sjednocování sazeb.

Závěrečnou  část tvoří popis a metodika dat společně s analýzou dopadu plánovaného
sjednocení sazeb DPH na jednotlivé skupiny domácností, kdy jsou pomocí grafické analýzy
kvantifikovány a diskutovány změny průměrného zdanění spotřeby.
 Samotnou analýzou sledovaných jevů se zabývalo mnoho vědeckých prací. Svátková –
Klazar –Slintáková –Zelený(2007) zkoumají incidencispotřebních daní amodeluje progresivitu
spotřebních daní pomocí regresních modelů. Vančurová a Láchová (2010) popisují ve své
publikaci specifika  českého daňového systému. Bayer (2011) věnuje svoji práci vytváření
regresních modelů daňových příjmů pomocí makroekonomických proměnných. Kubátová
(2003) diskutuje principy daňové politiky a vysvětluje problematiku daňové spravedlnosti.


Velice mne zaujaly metody:

Metody 
Vzhledem k cíli tohoto příspěvku, byla zvolena metoda, založená na simulování daňového 
zatížení domácností.  
Hlavním datovým zdrojem byla data od ČSÚ, konkrétně statistika rodinných účtů. Tyto 
data popisují  čistá peněžní vydání jednotlivých domácností, které jsou rozděleny do decilů
domácností podle čistého peněžního příjmu na osobu.  
Následující analytická metoda je založena na simulaci změny daňové povinnosti 
jednotlivých decilů, kdy jako výchozí báze byla vybrána data z roku 2010. Tato analýza je 
založena na odhadnutí jednotlivých sazeb daně pro určené spotřební položky roztříděné dle 
CZ-COICOP. Vzhledem k tomu, že data jsou v čistém vyjádření, byla vypočtena daň pro 
jednotlivé skupiny výrobků pomocí výpočtu „daně zdola“, který je vyjádřen následující 
rovnicí. 

DPH = ZD ⋅ s/100,  (1) 
kde  DPH  = výše daně z přidané hodnoty, 
ZD  = základem daně, 
s  = sazba daně v procentech. 
Získané odvody DPH z roku 2010 pro jednotlivé decily vytváří srovnávací bázi pro 
simulaci změn daňových sazeb. 
Výsledkem této metody jsou poměrné ukazatele průměrného daňového zatížení spotřeby 
pro jednotlivé decily domácností, které jsou následně diskutovány. 
Teoretickým problémem této metody je relativně problematické přiřazení správné sazby 
daně určitému okruhu peněžních vydání. Některé položky byly zobecněny, protože datová 
základna není natolik přesná, aby je šlo jednoznačně rozlišit, případně byla použita průměrná 
sazba, která vycházela z váženého aritmetického průměru.  

VLIV ZDANĚNÍ NA DLOUHODOBÝ EKONOMICKÝ RŮST

VLIV ZDANĚNÍ NA DLOUHODOBÝ EKONOMICKÝ RŮST
Igor Kotlán, Zuzana Machová, Lenka Janíčková, VŠB-TU Ostrava

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=812

Problematika velikosti zdanění a jeho úměrnosti je diskutována nejen v rámci ekonomických
disciplín, ale je náplní celospolečenských debat. Z hlediska ekonomického
se jeví relevantní zejména efektivnostní pohled, tedy takový, který hledá relevanci
daňového zatížení k celkové ekonomické efektivnosti a dlouhodobé růstové výkonnosti.
Cílem této stati je zhodnotit, zda existují reálné efekty daňového zatížení
a konkrétních typů daní na životní úroveň a dlouhodobý ekonomický růst tak, jak
to presumuje ekonomická teorie. Prostředkem je kvantitativní analýza využívající
metodu panelové regrese v zemích OECD. Z noetického pohledu je využit přístup
ontologický (viz např. Kotlán, 2008).
Jádro současného stavu poznání je v neoklasické růstové teorii (zejm. Solowův model).
Solow (1956) vychází z Harrodova (Harrod, 1939) a Domarova (Domar, 1946) modelu,
resp. z rozšíření tohoto modelu postkeynesiánci (viz Kaldor, Mirrlees, 1962; Kahn, 1959),
i když ho podstatně modifi kuje. Podíváme-li se na nejznámější teorie rozšiřující Solowův
model, je třeba zmínit dva přístupy: Lucase (Lucas, 1988) a Romera (Romer, 1986).
Neoklasické růstové modely, ve kterých je dlouhodobý růst výstupu dán exogenním
technologickým pokrokem, neumožňovaly, aby fi skální politika (a tedy i zdanění) mohla
ovlivňovat dlouhodobou míru růstu ekonomiky. Kneller a kol. (1999) uvádějí, že daně
v těchto modelech ovlivňují rovnovážnou cenu faktorů, avšak nemají dopad na tempo růstu
stálého stavu (steady state growth-rate). Určitý pokrok přinesly práce, které poukázaly, že
zdanění může mít na dlouhodobý růst vliv. Mezi jejich autory se řadí např. Aschauer (1989),
který se zabýval vlivem vládních výdajů, fi nancovaných různým typem daní, na ekonomický
růst či Barro a Sala-i Martin (1995), kteří zkombinovali prvky modelu endogenního
růstu s neoklasickým růstovým modelem a mimo jiné se zabývali i vlivem daní.
Zatímco tempo růstu stálého stavu je v neoklasických modelech dáno exogenními
faktory, v endogenních modelech poskytuje daňová politika mechanismus, kterým
může stát ovlivňovat jak míru výstupu, tak tempo růstu stálého stavu. Mezi první autory,
zabývající se souvislostmi mezi zdaněním a dlouhodobým ekonomickým růstem, bývají
řazeni např. Barro (1990) či King a Rebelo (1990), kteří ukázali, že zdanění může mít
vliv na dlouhodobé tempo ekonomického růstu. 
Následovala řada dalších teoretických i empirických prací. Jones, Manuelli a Rossi (1993) se zabývali problematikou optimálního zdanění, nebo Mendoza a kol. (1997) zkoumali vliv daňového mixu na ekonomický růst. Kneller a kol. (1999) uvádějí, že endogenní modely mohou být obecně rozděleny
na základě toho, zda využívají distorzní nebo nedistorzní daně.1 Zatímco distorzní daně
tvoří daňový klín, čímž narušují tempo růstu stálého stavu, nedistorzní daně neovlivňují
investiční rozhodování, a proto nemají na tempo růstu stálého stavu vliv.
Obecně se také jeví žádoucím neposuzovat vliv zdanění izolovaně a analyzovat
velikost a strukturu veřejných výdajů, vč. způsobu jejich „daňového“ fi nancování a zejména
stěžejní dopady na dlouhodobý ekonomický růst. Aschauer (1989) např. vidí jako rozhodující
prorůstovou úlohu výdajů do infrastruktury. Z posledních českých empirických studií
dotýkajících se vlivu vládních výdajů a daní na dlouhodobý ekonomický růst lze uvést
např. povedenou práci Izáka (2011). Velmi důležitou se tak jeví kvantifi kace dopadu institucionálního
a právního prostředí a různých způsobů vládnutí na relaci zdanění a ekonomického
růstu (např. Nagy, 2011 nebo Börzel, 2011).
Integraci zdanění do růstových teorií lze rozdělit na linii analýzy jeho vlivu na míru
úspor, investic a kapitálové akumulace, tedy na linii, jež má prorůstový efekt pouze u zemí,
které ještě nedosáhly stálého stavu. Druhou variantou je zahrnutí zdanění přes technický
pokrok a akumulaci lidského kapitálu, což ovlivňuje růst i u rozvinutých ekonomik nacházejících
se ve stálém stavu. Vlastní vliv zdanění pak můžeme do růstových teorií zahrnout
prostřednictvím jeho vlivu na jednotlivé růstové proměnné.

A Simple Theory of Industry Location and Residence Choice

Trade and factor mobility allow for a separation of the location of production from the location of residences. We provide a simple general equilibrium model which endogenously determines these two choices. Our specific focus is on how residences and the locations of production are affected by the secular decline in trade and mobility costs that we witness. The main prediction of our analysis is that economic integration in the sense of a joint reduction of distance-related frictions eventually leads to an increased spatial concentration of production and a decreased concentration of residences. Intuitively, if distance-related costs fall, households' residence choices will be affected more strongly by the motive to avoid rising land rent, whilst the increasing strength of agglomeration economies induces a stronger concentration of production. We focus on and formalize the theory in terms of long-distance commuting.

Borck, R., Pfluger, M., & Wrede, M. (2010). A Simple Theory of Industry Location and Residence Choice. Journal Of Economic Geography, 10(6), 913-940

opjipoij