Komparace nového konsensu jako teoretického rámce cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií

Jan Korda

staženo z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=721
Politická ekonomie 1/2010

Poznámky:
Článek je zaměřen na provedení komparace nového konsensu a cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií.Zaujaly mě použité modely, a to třírovnicový model skládající se z:

• agregátní poptávky
• krátkodobé Phillipsovy křivky
• reakční funkce centrální banky

Přestože se jedná o téma, které nesouvisí s mou disertační práci, líbí se mi zpracování článku.

Článek - úvod:

 

V posledních letech došlo k určité konvergenci v provádění měnové politiky, řada

centrálních bank přešla k režimu cílování infl ace a víceméně tak opustila kategorie

nabídka peněz a poptávka po penězích.1 V teoretické rovině vznikl v rámci nové

keynesovské ekonomie tzv. nový konsensus,2 který lze chápat jako teoretické zarámování

současné měnové politiky, jež pracuje v režimu cílování infl ace, a který vznikl

zřejmě také díky skutečnosti, že monetární ekonomie byla vzdálena měnově politické

praxi centrálních bank. V rámci makroekonomické stabilizace se měnová politika dostala

do popředí oproti politice fi skální. Nový konsensus v oblasti měnové teorie a politiky

jako jedna z hlavních oblastí výzkumu na tomto poli (Mankiw, 2003) vzbudil také zájem

mnoha postkeynesovských ekonomů o tento moderní směr teorie měnové politiky.

Možným důvodem je, že v současnosti není splněn učebnicový předpoklad exogenní

nabídky peněz.3 V posledních několika letech se začaly ze strany postkeynesovců objevovat i články věnující se přímo novému konsensu a cílování infl ace jako režimu

měnové politiky teoreticky spadajícího do nového konsensu.

Cílem této stati je provést komparaci nového konsensu a cílování infl ace s postkeynesovskou

ekonomií. Pokud je autorovi známo, v české literatuře obdobný článek

neexistuje. Problému se dotkla jen Koderová (1999). Soudí se, že nový konsensus

odráží především poslední teorii nové keynesovské ekonomie (viz např. Koderová,

Sojka, Havel, 2008). Ale např. Revenda et al. (2005) při výkladu jednoduchého modelu

cílování infl ace píší, že „[…] odráží ekonomické myšlení postkeynesiánců a nových

keynesiánců a je založen na absolutní endogenitě měnové báze a peněz (resp. tyto

veličiny v modelu nevystupují) […]“ (Revenda et al., 2005, s. 475) a dále (tamtéž,

s. 483) označují charakter takových modelů za postkeynesiánský. Podobně Mandel

a Tomšík (2008) uvádějí, že „[m]akroekonomické simulační modely využívané při

dnešní měnové politice, pro kterou se vžil název cílování infl ace, vycházejí z chybné

postkeynesovské doktríny (tzv. horizontalistů) o absolutní endogenitě peněz ve středním

i v dlouhém období. […] Vlastní model cílování infl ace je pak založen zejména

na učení ‚nových keynesovců‛, kteří rovněž nepovažují infl aci za primárně peněžní jev.“

(Mandel, Tomšík, 2008, s. 55). Odpověď na otázku, která je naznačena již názvem této

stati, sice do jaké míry je oprávněné do uvedených citátů zahrnovat postkeynesovské

autory a do jaké míry je oprávněné označit modely cílování infl ace za modely postkeynesovského

charakteru, se pokouší přinést tento článek. Jinak řečeno jde o to, zda je

nový konsensus konsistentní s postkeynesovskou ekonomií a speciálně s jedním z jejích

ústředních prvků, tj. teorií endogenních peněz. To by totiž mohl být první dojem.

Naznačenému cíli odpovídá i další členění textu. Ve druhé části je stručně charakterizován

nový konsensus.4 Vlastní komparace ukazuje styčné body a odlišnosti, které

jsou předmětem dalších dvou částí.5 Závěr shrnuje a syntetizuje základní výsledky.