Komparace nového konsensu jako teoretického rámce cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií

Jan Korda

staženo z: http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=721
Politická ekonomie 1/2010

Poznámky:
Článek je zaměřen na provedení komparace nového konsensu a cílování inflace s postkeynesovskou ekonomií.Zaujaly mě použité modely, a to třírovnicový model skládající se z:

• agregátní poptávky
• krátkodobé Phillipsovy křivky
• reakční funkce centrální banky

Přestože se jedná o téma, které nesouvisí s mou disertační práci, líbí se mi zpracování článku.

Článek - úvod:

 

V posledních letech došlo k určité konvergenci v provádění měnové politiky, řada

centrálních bank přešla k režimu cílování infl ace a víceméně tak opustila kategorie

nabídka peněz a poptávka po penězích.1 V teoretické rovině vznikl v rámci nové

keynesovské ekonomie tzv. nový konsensus,2 který lze chápat jako teoretické zarámování

současné měnové politiky, jež pracuje v režimu cílování infl ace, a který vznikl

zřejmě také díky skutečnosti, že monetární ekonomie byla vzdálena měnově politické

praxi centrálních bank. V rámci makroekonomické stabilizace se měnová politika dostala

do popředí oproti politice fi skální. Nový konsensus v oblasti měnové teorie a politiky

jako jedna z hlavních oblastí výzkumu na tomto poli (Mankiw, 2003) vzbudil také zájem

mnoha postkeynesovských ekonomů o tento moderní směr teorie měnové politiky.

Možným důvodem je, že v současnosti není splněn učebnicový předpoklad exogenní

nabídky peněz.3 V posledních několika letech se začaly ze strany postkeynesovců objevovat i články věnující se přímo novému konsensu a cílování infl ace jako režimu

měnové politiky teoreticky spadajícího do nového konsensu.

Cílem této stati je provést komparaci nového konsensu a cílování infl ace s postkeynesovskou

ekonomií. Pokud je autorovi známo, v české literatuře obdobný článek

neexistuje. Problému se dotkla jen Koderová (1999). Soudí se, že nový konsensus

odráží především poslední teorii nové keynesovské ekonomie (viz např. Koderová,

Sojka, Havel, 2008). Ale např. Revenda et al. (2005) při výkladu jednoduchého modelu

cílování infl ace píší, že „[…] odráží ekonomické myšlení postkeynesiánců a nových

keynesiánců a je založen na absolutní endogenitě měnové báze a peněz (resp. tyto

veličiny v modelu nevystupují) […]“ (Revenda et al., 2005, s. 475) a dále (tamtéž,

s. 483) označují charakter takových modelů za postkeynesiánský. Podobně Mandel

a Tomšík (2008) uvádějí, že „[m]akroekonomické simulační modely využívané při

dnešní měnové politice, pro kterou se vžil název cílování infl ace, vycházejí z chybné

postkeynesovské doktríny (tzv. horizontalistů) o absolutní endogenitě peněz ve středním

i v dlouhém období. […] Vlastní model cílování infl ace je pak založen zejména

na učení ‚nových keynesovců‛, kteří rovněž nepovažují infl aci za primárně peněžní jev.“

(Mandel, Tomšík, 2008, s. 55). Odpověď na otázku, která je naznačena již názvem této

stati, sice do jaké míry je oprávněné do uvedených citátů zahrnovat postkeynesovské

autory a do jaké míry je oprávněné označit modely cílování infl ace za modely postkeynesovského

charakteru, se pokouší přinést tento článek. Jinak řečeno jde o to, zda je

nový konsensus konsistentní s postkeynesovskou ekonomií a speciálně s jedním z jejích

ústředních prvků, tj. teorií endogenních peněz. To by totiž mohl být první dojem.

Naznačenému cíli odpovídá i další členění textu. Ve druhé části je stručně charakterizován

nový konsensus.4 Vlastní komparace ukazuje styčné body a odlišnosti, které

jsou předmětem dalších dvou částí.5 Závěr shrnuje a syntetizuje základní výsledky.

Konkurënceschopnost regionů a možnost jejího hodnocení

KONKURENCESCHOPNOST REGIONÙ A MOŽNOSTI JEJÍHO

HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brnohttp://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

Po vstupu ČR do EU se v rámci veřejných politik dostává do popředí regionální politika,

která je obecně vnímána v kontextu využívání fondů Evropské unie. Jejími tradičními cíly je snížování rozdílů mezi regiony a dále podpora konkurenceschopnosti a Evropská územní spolupráce. Tento vývoj je typický pro regionální politiku EU v období od 2007 do 2013.

Přestože se jeedná o starší příspěvek, dá se sám o sobě porovnávat se současným vývojem, respektive s tím co plánováno bylo a jak je tomu ve skutečnosti.

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=831

MANDATORNÍ VÝDAJE A FLEXIBILITA FISKÁLNÍ POLITIKY V ČR

MANDATORY EXPENDITURE AND THE FLEXIBILITY OF FISCAL POLICY IN THE CZECH REPUBLIC

Vojtěch Roženský

rozvinutých ekonomikách je využití v

ětšiny rozpočtových příjmů obvykle determinováno

p

ředem formou mandatorních výdajů. Vlády tak mohou realizovat své

hospodá

řsko-politické záměry pouze s omezeným množstvím prostředků. Mandatorní

výdaje sice nejsou nezm

ěnitelné, ale jejich omezení je spojeno se složitým a zdlouhavým

legislativním procesem. Protože se jedná o výdaje p

ředurčené zákonem nebo jinou

závaznou právní normou, musí být realizovány automaticky, tzn. k jejich omezení je

t

řeba aktivně provést nějakou legislativní změnu. Tyto zásahy jsou navíc politicky

t

ěžko průchodné. Zejména sociální výdaje je velmi obtížné omezit nebo zrušit, a to

i v p

řípadě, že jejich původní účel je dávno přežitý. Skupiny, které z nich profi tují,

v

ětšinou mají dostatečnou sílu na to, aby tyto výdaje zůstaly zachovány. Díky pravidelným

valorizacím sociálních dávek a rozši

řování počtu příjemců podíl mandatorních

výdaj

ů na celkových výdajích v čase roste.

Rostoucí podíl mandatorních výdaj

ů způsobuje problém, který je v ekonomické

teorii známý jako ztráta

fi skální demokracie. Každá nová generace politiků má pro

svoji aktivní

fi skální politiku k dispozici stále menší část rozpočtu, protože rozhodnutí

ohledn

ě směřování většiny výdajů za ni byla učiněna v minulosti jejími předchůdci.

D

ůsledkem ztráty faktické kontroly demokraticky zvolených zástupců nad rozpočtovými

výdaji je nedostate

čně fl exibilní fi skální politika, čímž rozumíme, že má

omezenou využitelnost pro

řešení aktuálních sociálních a ekonomických problémů

a ke stabilizaci ekonomiky.

Problematika

fi skální demokracie a fl exibility fi skální politiky byla už mnohokrát

rozpracována teoreticky, ale rozsáhlejší empirická analýza dosud chybí. Po

čátkem

roku 2010 vydal E. Steuerle studii, v níž jako m

ěřítko fl exibility fi skální politiky

navrhl velmi jednoduchý index

fi skální demokracie, který zkonstruoval společně s T.

Roeperem, a sestavil

časovou řadu pro USA od roku 1970. Ukázal, že fl exibilita fi skální

politiky dlouhodob

ě klesá a v roce 2009 se v důsledku poslední hospodářské krize USA

dostaly do situace, kdy mandatorní výdaje z federálního rozpo

čtu převýšily celkové

p

říjmy. Znamená to, že o využití každého dolaru daňových příjmů bylo rozhodnuto

p

ředem a jakékoliv další výdaje bylo možné realizovat pouze pomocí defi citu. Později

v roce 2010 vyšla studie W. Streecka a D. Mertense, obsahující upravenou verzi indexu

fi skální demokracie pro podmínky Německa a také srovnání, z něhož vyplývá, že fl exibilita

fi

skální politiky je zde ještě nižší než ve Spojených státech.

Cílem tohoto p

říspěvku je sestavit časovou řadu Steuerle-Roeperova indexu fiskální demokracie pro Českou republiku za období 1995–2009, porovnat flexibilitufiskální politiky s Německem a USA, a pomocí vícenásobné i panelové regrese identifikovat hlavní determinanty indexu fiskální demokracie.Pro mou disertační práci jsou užitečné zde použité metody.

http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál, Dostupné z: http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál sám o sobě zahrnuje vědomosti, znalosti a jiné dovednosti jedince. Jedná se tedy o výsledek vzdělávání daného jedince.

Střední délka doby vzdělávání se tedy pohybuje v rozmezí od 16 do 20 let. Vyspělé státy ji mají výrazně delší než státy rozvojové. Zdaněním fyzického kapitálu poklesne tedy i úroveň vzdělání a rovněž tak úroveň ekonomická.

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE

http://www.opf.slu.cz/aak/2011/04/pavlikova.pdf

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE
Monika Pavlíková

Abstrakt Článek se zabývá vývojem daňového systému a daňového mixu v České republice. Nejprve poukazuje na výrazný vliv těchto obecně známých pojmů na ekonomickou realitu. A to v té míře, že daňový systém ovlivňuje negativní jevy ve společnosti, dále také podněcuje ekonomický růst při dobře zvolené daňové politice. Následně tento článek dává historický nástin daňových reforem, které byly provedeny na území našeho státu. A také vývoj daňového mixu, tedy jednotlivé daně a kvazidaně, jak se vyvíjely v průběhu času a jaký měly dopad na naši společnost.

Tentp článek je zajímavý především z pohledu vývoje daňového systému v České republice. Zabývá se i částečně otázkou nastavení daňové politiky. Objevují se zde i důležité zdroje a odkazy na ně, především pak ze stránek ministerstva.

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brno¨
Příspěvek se zabývá metodikou měření konkurenceschopnosti a cílem je vyhodnocení komkurenceschopnosti jednotlivých regionů.
Autor identifikuje faktory mající vliv na konkurenceschopnost a dělí je do několika základních skupin (Tabulka 1).

Následně provádí vyhodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých faktorů. Dochází dále k závěru, že rozvoj jednotlivých krajů je dán především atraktivitou daného kraje, je tedy závislý na preferencích poptávajících subjektů.

Prováděno je také hodnocení poziční, zkoumána je míra nezaměstnanosti a také zastoupení ekonomicky citlivých průmyslových odvětví.
Na závěr je provedeno zhodnocení a rozdělení krajů na skupiny podle získaných výsledků, a to na:

A - regiony s vynikající konkurenční pozicí
B - regiony s příznivou konkurenční pozicí

C - regiony s méně příznivou konkurenční pozicí 

K PROBLEMATICE KONKURENCESCHOPNOSTI CESKÝCH

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=692

K PROBLEMATICE KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÝCH PODNIKÙ V PROSTŘEDÍ TURBULENCE

Jan Truneček, Vysoká škola ekonomická v Praze
Cílem stati je porovnat vzájemnou míru konkurenceschopnosti jedné země vůči ostatním. Na konkurenceschopnost je nahlíženo ze dvou pohledů:
ex ante a ex post.
Analýza zde ukázala významný rozpor mezi představami vrcholových pracovníků a fungováním SŘO. Výsledkem analýzy bylo, že převládá především klasický přístup k řízení, a to centralizovaný, dále převládá řízení pomocí finančních ukazatelů.
Zajímavé je, že převládá požadavek na přísnější řízení a uplatňování vertikální komunikace.