Reforma sazeb daně z přidané hodnoty v České republice

http://cfuc.vse.cz/media/2012/cfuc_2012-1_082-091.pdf


Reforma sazeb daně z přidané hodnoty v České republice

Ondřej Bayer


Ohledně podoby změn daňového systému bývají sváděny poměrně nekompromisní
politické bitvy. Tyto změny bývají diskutovány v mediích a probírány širokou veřejností,
protože zásadní změny daňového systému se již přímo  či nepřímo dotknou každého  člena
společnosti. V souvislosti se současným ekonomickým vývojem ve světě a hlavně v oblasti
zadlužení jednotlivých ekonomik, se mnoho států uchyluje ke snížení státního dluhu pomocí
příjmové stránky státního rozpočtu, která je tvořena převážně daňovými příjmy.
Daňové reformy mají většinou za cíl naplnění a/nebo zlepšení jedné ze  čtyř základních
funkcí daní. V současnosti se jako nejdůležitější jeví fiskální funkce daní. Bohužel daně by za
ideálních podmínek měly mít i vysoký podíl funkce redistribuční a alokační, kdy se
předpokládá, že stát je schopen alokovat zdroje efektivněji než trh, případně dokáže napravit
tržní selhání.
Redistribuční funkce je zásadní z pohledu sociálního, kdy má za cíl převést určitou část
bohatství od nejbohatších k nejchudším, a tím udržovat sociální spravedlnost ve společnosti.
Podle daňové teorie existují dva druhy spravedlnosti. Horizontální spravedlnost nastává,
pokud jsou dva subjekty se stejným příjmem daněny totožně. Vertikální spravedlnost
předpokládá solidaritu bohatších jedinců s chudšími, kdy by bohatší subjekty měly být daněny
více.
Ideální daňová reforma by měla posilovat všechny funkce daní, protože všechny jsou
stejně důležité. Při vytváření reforem „ad hoc“, kdy je vláda nucena reagovat na nezvyklou
situaci, může dojít k upřednostnění jedné funkce, většinou fiskální, na úkor ostatních.
Komplexní daňový systém poskytuje nepřeberné množství možností, jak udělat „ideální“
reformu.
Cílem tohoto příspěvku je analyzovat možné dopady zamýšlené úpravy daně z přidané
hodnoty (DPH) v České republice na jednotlivé poplatníky.  
První  část je věnována DPH z pohledu nástroje státní správy, kdy jsou diskutovány
výhody i nevýhody této daně z pohledu konstrukce i možností predikce budoucích daňových
výnosů.
Druhá  část popisuje určitá specifika DPH v České republice z pohledu poplatníka a
popisuje plánované změny týkající se postupného sjednocování sazeb.

Závěrečnou  část tvoří popis a metodika dat společně s analýzou dopadu plánovaného
sjednocení sazeb DPH na jednotlivé skupiny domácností, kdy jsou pomocí grafické analýzy
kvantifikovány a diskutovány změny průměrného zdanění spotřeby.
 Samotnou analýzou sledovaných jevů se zabývalo mnoho vědeckých prací. Svátková –
Klazar –Slintáková –Zelený(2007) zkoumají incidencispotřebních daní amodeluje progresivitu
spotřebních daní pomocí regresních modelů. Vančurová a Láchová (2010) popisují ve své
publikaci specifika  českého daňového systému. Bayer (2011) věnuje svoji práci vytváření
regresních modelů daňových příjmů pomocí makroekonomických proměnných. Kubátová
(2003) diskutuje principy daňové politiky a vysvětluje problematiku daňové spravedlnosti.


Velice mne zaujaly metody:

Metody 
Vzhledem k cíli tohoto příspěvku, byla zvolena metoda, založená na simulování daňového 
zatížení domácností.  
Hlavním datovým zdrojem byla data od ČSÚ, konkrétně statistika rodinných účtů. Tyto 
data popisují  čistá peněžní vydání jednotlivých domácností, které jsou rozděleny do decilů
domácností podle čistého peněžního příjmu na osobu.  
Následující analytická metoda je založena na simulaci změny daňové povinnosti 
jednotlivých decilů, kdy jako výchozí báze byla vybrána data z roku 2010. Tato analýza je 
založena na odhadnutí jednotlivých sazeb daně pro určené spotřební položky roztříděné dle 
CZ-COICOP. Vzhledem k tomu, že data jsou v čistém vyjádření, byla vypočtena daň pro 
jednotlivé skupiny výrobků pomocí výpočtu „daně zdola“, který je vyjádřen následující 
rovnicí. 

DPH = ZD ⋅ s/100,  (1) 
kde  DPH  = výše daně z přidané hodnoty, 
ZD  = základem daně, 
s  = sazba daně v procentech. 
Získané odvody DPH z roku 2010 pro jednotlivé decily vytváří srovnávací bázi pro 
simulaci změn daňových sazeb. 
Výsledkem této metody jsou poměrné ukazatele průměrného daňového zatížení spotřeby 
pro jednotlivé decily domácností, které jsou následně diskutovány. 
Teoretickým problémem této metody je relativně problematické přiřazení správné sazby 
daně určitému okruhu peněžních vydání. Některé položky byly zobecněny, protože datová 
základna není natolik přesná, aby je šlo jednoznačně rozlišit, případně byla použita průměrná 
sazba, která vycházela z váženého aritmetického průměru.