Konkurënceschopnost regionů a možnost jejího hodnocení

KONKURENCESCHOPNOST REGIONÙ A MOŽNOSTI JEJÍHO

HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brnohttp://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

Po vstupu ČR do EU se v rámci veřejných politik dostává do popředí regionální politika,

která je obecně vnímána v kontextu využívání fondů Evropské unie. Jejími tradičními cíly je snížování rozdílů mezi regiony a dále podpora konkurenceschopnosti a Evropská územní spolupráce. Tento vývoj je typický pro regionální politiku EU v období od 2007 do 2013.

Přestože se jeedná o starší příspěvek, dá se sám o sobě porovnávat se současným vývojem, respektive s tím co plánováno bylo a jak je tomu ve skutečnosti.

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=831

MANDATORNÍ VÝDAJE A FLEXIBILITA FISKÁLNÍ POLITIKY V ČR

MANDATORY EXPENDITURE AND THE FLEXIBILITY OF FISCAL POLICY IN THE CZECH REPUBLIC

Vojtěch Roženský

rozvinutých ekonomikách je využití v

ětšiny rozpočtových příjmů obvykle determinováno

p

ředem formou mandatorních výdajů. Vlády tak mohou realizovat své

hospodá

řsko-politické záměry pouze s omezeným množstvím prostředků. Mandatorní

výdaje sice nejsou nezm

ěnitelné, ale jejich omezení je spojeno se složitým a zdlouhavým

legislativním procesem. Protože se jedná o výdaje p

ředurčené zákonem nebo jinou

závaznou právní normou, musí být realizovány automaticky, tzn. k jejich omezení je

t

řeba aktivně provést nějakou legislativní změnu. Tyto zásahy jsou navíc politicky

t

ěžko průchodné. Zejména sociální výdaje je velmi obtížné omezit nebo zrušit, a to

i v p

řípadě, že jejich původní účel je dávno přežitý. Skupiny, které z nich profi tují,

v

ětšinou mají dostatečnou sílu na to, aby tyto výdaje zůstaly zachovány. Díky pravidelným

valorizacím sociálních dávek a rozši

řování počtu příjemců podíl mandatorních

výdaj

ů na celkových výdajích v čase roste.

Rostoucí podíl mandatorních výdaj

ů způsobuje problém, který je v ekonomické

teorii známý jako ztráta

fi skální demokracie. Každá nová generace politiků má pro

svoji aktivní

fi skální politiku k dispozici stále menší část rozpočtu, protože rozhodnutí

ohledn

ě směřování většiny výdajů za ni byla učiněna v minulosti jejími předchůdci.

D

ůsledkem ztráty faktické kontroly demokraticky zvolených zástupců nad rozpočtovými

výdaji je nedostate

čně fl exibilní fi skální politika, čímž rozumíme, že má

omezenou využitelnost pro

řešení aktuálních sociálních a ekonomických problémů

a ke stabilizaci ekonomiky.

Problematika

fi skální demokracie a fl exibility fi skální politiky byla už mnohokrát

rozpracována teoreticky, ale rozsáhlejší empirická analýza dosud chybí. Po

čátkem

roku 2010 vydal E. Steuerle studii, v níž jako m

ěřítko fl exibility fi skální politiky

navrhl velmi jednoduchý index

fi skální demokracie, který zkonstruoval společně s T.

Roeperem, a sestavil

časovou řadu pro USA od roku 1970. Ukázal, že fl exibilita fi skální

politiky dlouhodob

ě klesá a v roce 2009 se v důsledku poslední hospodářské krize USA

dostaly do situace, kdy mandatorní výdaje z federálního rozpo

čtu převýšily celkové

p

říjmy. Znamená to, že o využití každého dolaru daňových příjmů bylo rozhodnuto

p

ředem a jakékoliv další výdaje bylo možné realizovat pouze pomocí defi citu. Později

v roce 2010 vyšla studie W. Streecka a D. Mertense, obsahující upravenou verzi indexu

fi skální demokracie pro podmínky Německa a také srovnání, z něhož vyplývá, že fl exibilita

fi

skální politiky je zde ještě nižší než ve Spojených státech.

Cílem tohoto p

říspěvku je sestavit časovou řadu Steuerle-Roeperova indexu fiskální demokracie pro Českou republiku za období 1995–2009, porovnat flexibilitufiskální politiky s Německem a USA, a pomocí vícenásobné i panelové regrese identifikovat hlavní determinanty indexu fiskální demokracie.Pro mou disertační práci jsou užitečné zde použité metody.

http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál, Dostupné z: http://nb.vse.cz/kdem/EKODEM10.pdf

Lidský kapitál sám o sobě zahrnuje vědomosti, znalosti a jiné dovednosti jedince. Jedná se tedy o výsledek vzdělávání daného jedince.

Střední délka doby vzdělávání se tedy pohybuje v rozmezí od 16 do 20 let. Vyspělé státy ji mají výrazně delší než státy rozvojové. Zdaněním fyzického kapitálu poklesne tedy i úroveň vzdělání a rovněž tak úroveň ekonomická.

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE

http://www.opf.slu.cz/aak/2011/04/pavlikova.pdf

DAŇOVÝ SYSTÉM A DAŇOVÝ MIX V ČESKÉ REPUBLICE
Monika Pavlíková

Abstrakt Článek se zabývá vývojem daňového systému a daňového mixu v České republice. Nejprve poukazuje na výrazný vliv těchto obecně známých pojmů na ekonomickou realitu. A to v té míře, že daňový systém ovlivňuje negativní jevy ve společnosti, dále také podněcuje ekonomický růst při dobře zvolené daňové politice. Následně tento článek dává historický nástin daňových reforem, které byly provedeny na území našeho státu. A také vývoj daňového mixu, tedy jednotlivé daně a kvazidaně, jak se vyvíjely v průběhu času a jaký měly dopad na naši společnost.

Tentp článek je zajímavý především z pohledu vývoje daňového systému v České republice. Zabývá se i částečně otázkou nastavení daňové politiky. Objevují se zde i důležité zdroje a odkazy na ně, především pak ze stránek ministerstva.

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=617

KONKURENCESCHOPNOST REGIONŮ A MOŽNOSTI JEJÍHO HODNOCENÍ

Milan Viturka, Masarykova univerzita, Brno¨
Příspěvek se zabývá metodikou měření konkurenceschopnosti a cílem je vyhodnocení komkurenceschopnosti jednotlivých regionů.
Autor identifikuje faktory mající vliv na konkurenceschopnost a dělí je do několika základních skupin (Tabulka 1).

Následně provádí vyhodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých faktorů. Dochází dále k závěru, že rozvoj jednotlivých krajů je dán především atraktivitou daného kraje, je tedy závislý na preferencích poptávajících subjektů.

Prováděno je také hodnocení poziční, zkoumána je míra nezaměstnanosti a také zastoupení ekonomicky citlivých průmyslových odvětví.
Na závěr je provedeno zhodnocení a rozdělení krajů na skupiny podle získaných výsledků, a to na:

A - regiony s vynikající konkurenční pozicí
B - regiony s příznivou konkurenční pozicí

C - regiony s méně příznivou konkurenční pozicí