VLIV ZDANĚNÍ NA DLOUHODOBÝ EKONOMICKÝ RŮST

VLIV ZDANĚNÍ NA DLOUHODOBÝ EKONOMICKÝ RŮST
Igor Kotlán, Zuzana Machová, Lenka Janíčková, VŠB-TU Ostrava

http://www.vse.cz/polek/abstrakt.php3?IDcl=812

Problematika velikosti zdanění a jeho úměrnosti je diskutována nejen v rámci ekonomických
disciplín, ale je náplní celospolečenských debat. Z hlediska ekonomického
se jeví relevantní zejména efektivnostní pohled, tedy takový, který hledá relevanci
daňového zatížení k celkové ekonomické efektivnosti a dlouhodobé růstové výkonnosti.
Cílem této stati je zhodnotit, zda existují reálné efekty daňového zatížení
a konkrétních typů daní na životní úroveň a dlouhodobý ekonomický růst tak, jak
to presumuje ekonomická teorie. Prostředkem je kvantitativní analýza využívající
metodu panelové regrese v zemích OECD. Z noetického pohledu je využit přístup
ontologický (viz např. Kotlán, 2008).
Jádro současného stavu poznání je v neoklasické růstové teorii (zejm. Solowův model).
Solow (1956) vychází z Harrodova (Harrod, 1939) a Domarova (Domar, 1946) modelu,
resp. z rozšíření tohoto modelu postkeynesiánci (viz Kaldor, Mirrlees, 1962; Kahn, 1959),
i když ho podstatně modifi kuje. Podíváme-li se na nejznámější teorie rozšiřující Solowův
model, je třeba zmínit dva přístupy: Lucase (Lucas, 1988) a Romera (Romer, 1986).
Neoklasické růstové modely, ve kterých je dlouhodobý růst výstupu dán exogenním
technologickým pokrokem, neumožňovaly, aby fi skální politika (a tedy i zdanění) mohla
ovlivňovat dlouhodobou míru růstu ekonomiky. Kneller a kol. (1999) uvádějí, že daně
v těchto modelech ovlivňují rovnovážnou cenu faktorů, avšak nemají dopad na tempo růstu
stálého stavu (steady state growth-rate). Určitý pokrok přinesly práce, které poukázaly, že
zdanění může mít na dlouhodobý růst vliv. Mezi jejich autory se řadí např. Aschauer (1989),
který se zabýval vlivem vládních výdajů, fi nancovaných různým typem daní, na ekonomický
růst či Barro a Sala-i Martin (1995), kteří zkombinovali prvky modelu endogenního
růstu s neoklasickým růstovým modelem a mimo jiné se zabývali i vlivem daní.
Zatímco tempo růstu stálého stavu je v neoklasických modelech dáno exogenními
faktory, v endogenních modelech poskytuje daňová politika mechanismus, kterým
může stát ovlivňovat jak míru výstupu, tak tempo růstu stálého stavu. Mezi první autory,
zabývající se souvislostmi mezi zdaněním a dlouhodobým ekonomickým růstem, bývají
řazeni např. Barro (1990) či King a Rebelo (1990), kteří ukázali, že zdanění může mít
vliv na dlouhodobé tempo ekonomického růstu. 
Následovala řada dalších teoretických i empirických prací. Jones, Manuelli a Rossi (1993) se zabývali problematikou optimálního zdanění, nebo Mendoza a kol. (1997) zkoumali vliv daňového mixu na ekonomický růst. Kneller a kol. (1999) uvádějí, že endogenní modely mohou být obecně rozděleny
na základě toho, zda využívají distorzní nebo nedistorzní daně.1 Zatímco distorzní daně
tvoří daňový klín, čímž narušují tempo růstu stálého stavu, nedistorzní daně neovlivňují
investiční rozhodování, a proto nemají na tempo růstu stálého stavu vliv.
Obecně se také jeví žádoucím neposuzovat vliv zdanění izolovaně a analyzovat
velikost a strukturu veřejných výdajů, vč. způsobu jejich „daňového“ fi nancování a zejména
stěžejní dopady na dlouhodobý ekonomický růst. Aschauer (1989) např. vidí jako rozhodující
prorůstovou úlohu výdajů do infrastruktury. Z posledních českých empirických studií
dotýkajících se vlivu vládních výdajů a daní na dlouhodobý ekonomický růst lze uvést
např. povedenou práci Izáka (2011). Velmi důležitou se tak jeví kvantifi kace dopadu institucionálního
a právního prostředí a různých způsobů vládnutí na relaci zdanění a ekonomického
růstu (např. Nagy, 2011 nebo Börzel, 2011).
Integraci zdanění do růstových teorií lze rozdělit na linii analýzy jeho vlivu na míru
úspor, investic a kapitálové akumulace, tedy na linii, jež má prorůstový efekt pouze u zemí,
které ještě nedosáhly stálého stavu. Druhou variantou je zahrnutí zdanění přes technický
pokrok a akumulaci lidského kapitálu, což ovlivňuje růst i u rozvinutých ekonomik nacházejících
se ve stálém stavu. Vlastní vliv zdanění pak můžeme do růstových teorií zahrnout
prostřednictvím jeho vlivu na jednotlivé růstové proměnné.